JAK JSEM SE VE SNU POTKALA SE SMRTÍ

Sny si obyčejně moc nepamatuji.
Někdy mně ale jemně probudí, jakoby mi chtěli něco sdělit.
Napůl procitnu, vnímám, jejich poselství, pak se otočím na druhou stranu a znovu hluboce usnu.

 Jsou tak jasné, že si vždy v polospánku říkám: “ Jasně tohle si určitě zapamatuji“.
Ráno si samozřejmě nepamatuji vůbec nic.

       Za ta léta jsem již poučena a občas se v takových spánkových polo- mrákotách došmátrám i pro sešit a pero ( mám u postele), ale obyčejně je spánek silnější a znovu usnu, bez toho, aby jsem si cokoliv poznamenala.

       Dnes to bylo trochu jiné.

       Dnes jsem se potkala ve snu se Smrtí .
Pamatuji si vše ještě teď. A ještě asi dlouho budu.

        Byla jsem v nějakém modro bílém neohraničeném prostoru

Nevím kde, možná ve vesmíru?
Možná jenom v nějakém jiném prostore, který ještě neznám.
Neviděla jsem se tam.

       Jenom jsem vnímala, že tam jsem, že je tam nějaká moje část, která je tam naplno přítomná a vnímá vše kolem.
A vnímala jsem, že tam nejsem sama. Ale nikoho jsem neviděla.

       Jenom jsem vnímala poselství.

Naplňovala prostor a zároveň byla ve mně.
Někdo mluvil, ale nebylo to mluvení jaké známe. Vše co bylo sdělené jsem vnímala nějak jinak.

       Vnímala jsem tato poselství:

„Je čas spočinout v klidu, spočinout v sobě, podívat se dovnitř.
Je čas odhalit v sobě stará tajemství. Podívat se na ně, přiznat si, že tam
jsou, rozpustit je.
Je čas odhalit všechna stará zranění, spojit se s nimi, osvobodit vše, co
spoutává vaší sílu.
Je čas nechat zemřít vše, co vám již neslouží. Co neslouží světlu.
Je čas začít budovat jiný svět. Vnější i ten uvnitř.“

       „Tento čas přináší na Zemi milost.

       V každém z vás otevírá staré nejhlubší bolesti a rány.
Nebojujte s nimi. Nechte vše jenom projít vaším vědomím.
Ale nezraňujte! Neubližujte!

Jenom vše odevzdejte vyšší moci.

Důvěřujte.

Pak tím projdete bez větších ztrát.

       „Tento čas přináší na Zemi možnost ke změně.

       Vše staré potřebuje odejít a zemřít.

Aby mohl přijít mír, nastolení rovnováhy.

      Je čas potkat se také se Smrti.
Smířit se s ní. Přijmout Smrt jako součást života.

Každý z vás se s ní bude muset potkat. Každý jinak.
Pomůže vám to otevřít, zpracovat a uvolnit staré bolesti, spojené také se Smrtí. Vše, co jste v souvislosti se smrtí vytěsnili.

        Je čas smířit se také s vlastní smrtelností.

        Nastal čas, aby jste přestali svévolně rozhodovat o životě.

Je čas začít si zase vážit život, vše živé kolem vás.
Jste jenom pouhou součástí Života na Zemi. Je čas před Smrtí
pokleknout.
V pokoře opatrovat vše živé a přestat se povyšovat nad slabší články řetězce života.

       Věděla jsem, že v tom prostoru a v mém snu je se mnou Smrt.

A mluví ke mně.
V dalším momentu mě ukázala mojí první zkušenost s ní, u mého porodu.
Jako by mi chtěla ukázat naše propojení od mého prvního (ne)nádechu.

Tak jsem se ve svém snu(?) potkala se Smrtí.

A možná to byli jenom nějaké moje projekce, jak vnímám v těchto časech vírové pandemie poselství, která k tomu přichází i z jiných úrovní.

To jsem vámi dnes chtěla sdílet.

Opatrujte se, Silvia