Napříč celým světem řádí virus.
Tančí nekontrolovaně mezi námi, neznaje hranice, čas i prostor a dělá si doslova co chce.

Přišel z hlubin neznáma a rozvířil hladinu našeho uspořádaného, spokojeného světa. Zasáhl téměř každého z nás.
Každého jinak a každého v rámci jeho momentálního nastavěni.

Vytahuje všechny stíny, nekompromisně nastavuje zrcadlo, prověřuje hodnoty a dává jasné otázky před kterými už není moc kde utéct.

Říká se, že vnější zrcadlí to, co je uvnitř. Co nám to tedy chce říct?

Když tak nad tím přemýšlím, takový vír, resp. jeho ještě drsnějšího a mnohem nebezpečnějšího bráchu, jak je tento, máme tady již dlouhou, předlouhou dobu.

Všimli jste si to vůbec?

Možná ani ne, protože nebyl až tak moc vidět.

Vplížil se mezi lidi postupně a pomalu.
Pomalu se mezi lidmi rozptýlil a rozprostřel svá chapadla.
A protože to bylo tak nenápadné a pomalé, působil zcela nekontrolovaně a nakazil mnohem větší počet lidi, jak ten dnešní, z kterého máme všichni strach a paniku.

Pomalu a postupně otupil naše instinkty, rozvrátil hodnoty i vztahy mezi lidmi, odstavil nás pomalu od lásky a udělal z ní nicotnou cetku, o které se už pomalu stydíme i mluvit.

Místo hodnot jako láska, tolerance, laskavost, trpělivost, pokora, respekt jeden k druhému, podpora, pravdivost, hodnoty tak potřebné k tomu, abychom zůstali jak lidi pospolu, vzájemně se ctili, podrželi a podporovali, chránili také naši Zemi a její zdroje, nám sem tento starý virus naimplantoval hodnoty, které jsou úplně opačné a které způsobili, že samotná Matka Zem i vztahy mezi lidmi jsou takové, jaké dnes bohužel jsou.

Vír, který působil celá léta tak nenápadně a o to zhoubněji, nás nakazil bohužel mnohem víc.

Jako lidstvo jsme pomalu otupěli a lhostejněli.
Dovolili jsme, aby lež, arogance, bohorovnost a jiné podobné nešvary převzali vládu nad Zemí i nad našimi životy, dovolili jsme, aby se tyto „hodnoty“ pomalu šířily mezi nás lidi a zamořovali tím naše těla i energetické systémy, postoje názory, otupovali naši pozornost, instinkty

Dovolili jsme, aby nositeli těchto hodnot ničili a devastovali podle své vůle také naši Zemi, aby ji zamořili jedy, které pak následně ve vodě a potravě ničí naše zdraví a mnozí z nás doplácejí na to i životem

Pomalu jsme začali opouštět naše děti.
Svěřili jsme je chůvám, ulici, nebo virtuálnímu světu, abychom se „realizovali“, soutěžili mezi sebou, abychom podávali stále vyšší a vyšší výkony, produkovali více a více hodnot, častokrát pro někoho jiného.

Naučili jsme se utíkat do nereálného světa iluzí a vztahů, kde je vše jednoduší, zatím co naši nejbližší (a nositelé skutečných vztahů) sedí vedle nás a dělají to samé.

Pomalu a postupně jsme začali žít svůj život ve víru, který začal být už tak šílený, vypjatý a neudržitelný, že muselo zákonitě přijít něco, co nás zastavilo a konfrontuje s tím, jak žijeme, jaké hodnoty vyznáváme, čeho jsme se vzdali a za jakou cenu

Jak říká moje moudrá učitelka astrologie, vždy když se něco vychýlí z rovnováhy a z „Božích (neboli z vesmírných) zákonů“ přijde něco, co tu rovnováhu znovu nastolí.

Už nějakou dobu bylo avizované, že „TO“ přijde.
To „něco“, co nás zastaví, co nastolí znovu řád a nastaví každému z nás vlastní pravdivé zrcadlo.

A teď tady máme ten nový vír.
Řádí taky tak šíleně. Ale tento pracuje na rozdíl od toho starého rychle.
Nejde ovládat, nejde ovládat mocí a v podstatě nikdo neví, co od něho očekávat.

Některé z nás konfrontuje s naši vlastní smrtelností, s instinktem přežití, nutí nás podívat se smrti do očí a přijmout konečně smrt, jako součást života.

Další z nás prověřuje v naší pokoře, v tom, jak jsme schopní dodržovat pravidla, jak se vypořádáme s lidmi, kteří z důvodu vlastní arogance, nezodpovědnosti, lhostejnosti, nebo bohorovnosti ohrožuji naše zdraví, životy a následně tím i zdraví a životy našich blízkých.

A další z nás prověřuje třeba tím, abychom se podívali na to, jak věci rádi zjednodušujeme, bagatelizujeme, popíráme, zesměšňujeme, místo toho, abychom se zastavili a podívali se na to, jak to ve skutečnosti je, zařídili se podle toho.

Virus se šíří šílenou rychlostí a zatím, co nás vláda a její nařízení zastavili a uzavřeli chtě nechtě do izolace, do klidu, zřejmě nám tím vlastně v dané situaci udělali nejvyšší dobro, jaké jsme si teď mohli přát.

DONUTILI NÁS ZASTAVIT SE.

A to je příležitost, která se nám nenabízí každý den a na tak dlouhou dobu.
Krom ne komfortu, který sebou taky přináší, nabízí na druhou stranu také spousty darů. Je jenom na nás, jestli je uvidíme a přijmeme.

V této situaci máme na výběr.
Můžeme nadávat, nebo vzdorovat, porušovat pravidla, nebo se taky ponořit do sebe, podívat se pravdivě na své vztahy, na život kolem, na hodnoty, které vyznáváme, které jsme přijali za normální, popřípadě se tváříme, že je nevidíme.

Zastavení nám nabízí možnost, propojit se víc sami se sebou, udělat si takovou malou inventuru o sobě, o svém životě, o světě, o Zemi, o tom, co je pro nás v životě fakt důležité, co ve svém životě a kolem sebe mít chceme, co už ne a jak to můžeme začít vše měnit.

A každý den teď máme víc, jak jindy možnost udělat něco dobré pro svět, pro lidi, pro to, aby se mezi lidi vrátili a implantovali hodnoty, které jsem popsala výš- pokora, laskavost, podpora, spolupatřičnost, trpělivost, respekt, úcta, pravdivost…

No a hlavně láska, která čeká, až jí otevřeme znovu svá srdce a naplno je vpustíme k sobě, do svých životů a posadíme jí znovu na trůn, jako královnu všech hodnot.

Takový malý virus a takové velké věci otevírá.
Je jenom na nás, co s tím teď uděláme. Každý z nás.

Sedím doma v obýváku. Jsem tady sama a kdoví jak dlouho zůstanu.
Můj muž je Němec, syn a tatínek žijí na Slovensku. Zavřeli nám hranice.
Nevím kdy a za jakých okolností se všichni potkáme a jestli vůbec.
Mám obavy i o tatínka, kterému je 80
Ale můžu svým blízkým ještě aspoň volat, být s nimi v kontaktu, dávat si vzájemnou podporu. Děkuji aspoň za tuto možnost.

Z důvodu nařízení vlády musím i já, jak mnoho dalších z nás zavřít, kdoví na jak dlouhou dobu provozovnu, můj zdroj obživy a možná se nebudu moct už zítra pohnout z bytu.

Není to příjemné a kdoví, jak to vše dopadne, jaké to bude mít další následky pro naše životy.
A kdoví, jak dlouho to bude trvat.

Ale mám tady teplo, pitnou vodu, i nějaké jídlo na pár dnů. Jsem zdravá a to je teď nejvíc. Ostatní aj tak není v mé moci.

Důvěra, odevzdání, vzájemná spolupatřičnost, podpora a pokora.
To je vše, co teď momentálně můžu udělat.
Každý z nás.

I tyto dny a vše kolem jednou skončí.
Teď je skutečně jenom na nás, jakou změnou projdeme. Každý z nás. Nejdřív uvnitř sebe. Pak máme naději i na změnu globální, po které už dlouho toužíme

Držme si palce, ať těch semínek změny vzklíčí v nás co nejvíc.

Přeji hezký čas v klidu a rozjímaní v kruhu svých blízkých

Silvia Henniger